Poslední olympiádu hostilo Německo v roce 1972 v Mnichově. Více než sportovními zážitky se do historie zapsala jako místo útoku palestinských ozbrojenců na izraelskou výpravu. A zatím to vypadá, že tato olympiáda i nadále zůstane pro Německo poslední. 

Obyvatelé přístavního Hamburku totiž v nedělním referendu odmítli kandidaturu města pro rok 2024. Možná pomohla i kampaň odpůrců - Nolympia, která odhadovala finanční výdaje na částku přesahující hranici 11 miliard eur.

Peníze jsou teď přitom vzhledem k uprchlické krizi potřeba jinde, jak upozorňuje mluvčí negativistické agitky Florian Kasiske. "Do města přijíždí hodně lidí, kteří musí spát ve stanech. A na to by měly směřovat peníze," říká. 

"Vypadá to, že olympiáda a Německo teď nejdou dohromady," hořekuje předseda německého olympijského svazu Alfons Hörmann. Naráží na to, že podobně neúspěšné referendum zhatilo plány bavorského Mnichova kandidovat na pořadatele zimní olympiády v roce 2022.

Odmítnutí usilovat o pořádání olympiády ale není až takovou výjimkou, jak to může na první pohled vypadat. Třeba letní olympiádu, která se uskuteční v roce 2024, odmítla i radnice Bostonu. Zdůvodnila to negativními průzkumy veřejného mínění.

Chcete pořádat olympiádu? Neptejte se obyvatel

Po odstoupení Německa tak v boji o pořádání zůstávají pouze Paříž, Řím, Los Angeles a Budapešť. O organizátorovi sportovního svátku rozhodne mezinárodního olympijský výbor v Limě v roce 2017. Není však vůbec vyloučené, že ze současné čtveřice uchazečů ještě někdo vypadne.

Po nedávných útocích v Paříži zůstal viset otazník nad kandidaturou francouzské metropole. A to z bezpečnostních důvodů. Atentátníci totiž udeřili mimo jiné i na stadionu Stade de France přímo během fotbalového zápasu. Zatěžkávací zkouškou by mohlo být pro Paříž fotbalové mistrovství Evropy, které Francie přivítá už za pár měsíců. 

V případě Říma zase panují silné pochyby, zda je město vůbec schopné tak obrovskou událost uspořádat. Místní dávají za příklad nekonečnou a problémy zmítanou výstavbu nové linky metra. Parlamentní politik Giuseppe 'Pippo' Civat rovnou prohlásil, že se při přípravách na olympiády často plýtvá a Itálie zrovna není země, která by dokázala zabránit "problémům s velkými projekty". 

Na velkých zakázkách by se navíc mohla přiživit také všudypřítomná mafie. 

Jako kdyby se z olympiády stál horký brambor. Není to tak dávno, kdy se leckterý zájemce o velkolepý sportovní svátek uchýlil i k neférovým praktikám, a boj o pořadatelství (ať už olympiády, nebo třeba fotbalového mistrovství světa) sem tam provázely dokonce i úplatkářské aféry. Dlouholetý šéf olympijského výboru Juan Antonio Samaranch byl koneckonců usvědčen z toho, že se nechal "ukecat" od delegace ze Salt Lake City luxusními dary a Američané pak kandidaturu pochopitelně získali. 

Jenže v poslední době sílí kritika pořádání megalomanských sportovních akcí. Lidé odmítají vydávat z veřejných peněz obrovské částky na výstavbu supermoderních hal a sportovišť, která leží ladem a postupně chátrají. Aktuální korupční a dopingové aféry v atletice či fotbale jen utvrzují veřejnost v její nedůvěře vůči sportovním bossům.

Neznamená to ovšem, že by o pořádání sportovních akcí nebyl ve světě zájem. Jen se z liberálně demokratických zemí přesouvá do států, které sice vykazují hluboký demokratický deficit, ale zároveň i ochotu utratit obrovský balík peněz.

Rozpočet poslední zimní olympiády v ruském Soči se vyšplhal až k astronomické částce 50 miliard dolarů. Kdo ví, na kolik Rusy přijde výstavba a modernizace fotbalových stadionu kvůli fotbalovému šampionátu v roce 2018. Jedno je ale jasné - ušetří na referendu o pořadatelství. Stejně jako na olympiádu se totiž řadových Rusů nikdo neptal ani na fotbalový svátek. 

Chuť utrácet nekřesťanské peníze a pramálo se starat o lidská práva má také Katar, který v roce 2019 uspořádá atletický světový šampionát a zkušenosti z pořadatelství velké akce pak zúročí o tři roky později na fotbalovém mistrovství světa. 

V zemi, kde panuje pro sport absolutně nepříznivé počasí a kde umírají stovky a stovky zahraničních dělníků, znamená přidělení kandidatury jasnou rezignaci na jakékoli etické a morální normy, které k olympiádě a sportu obecně kdysi patřívaly.