Olympiáda pro bohaté. 'Zeď hanby' shrnuje všechno, co je na hrách v Riu špatně

MAGAZÍN - LOH 2016 autor: Petr Widenka

Jsou to dva světy, které od sebe odděluje pouze tři metry vysoká protihluková stěna. Jejím účelem však není dopřát klidný spánek v okolí žijícím lidem. Ve skutečnosti má tato všemi barvami hýřící 'zeď hanby,' jak ji trefně pojmenovali místní obyvatelé, především vizuální účel. Má před zraky turistů ze všech koutů naší planety, kteří přijeli do Brazílie nasát olympijskou atmosféru, ukrýt odvrácenou stránku Ria de Janeiro.

V Riu stojí hned několik zdí. Tahle je v "bohaté" části města a říká se jí Zeď pravdy. Zdalipak se na ní nějaká pravda objeví...

V Riu stojí hned několik zdí. Tahle je v "bohaté" části města a říká se jí Zeď pravdy. Zdalipak se na ní nějaká pravda objeví... , zdroj: Profimedia

Leckdo by mohl tuto hru na schovávanou označit za typicky lidské (rozuměj pokrytecké) chování. Každý člověk, spolek, organizace, město, země atd. dává ostatním na odiv své přednosti a snaží se zastřít své slabé stránky, o kterých ví nejlépe jen on sám.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Každému zápasu na letošním mistrovství Evropy ve fotbale předcházely krátké videoklipy, které měly vypíchnout krásy deseti francouzských měst, která turnaj hostila. Všude se to hemžilo usměvavými mladými lidmi, ulice byly tak čisté, že byste z nich mohli i večeřet a na budovách byste nenašli škrábanec ani pomocí mikroskopu. Chybělo tomu jediné – alespoň náznak reality.

Asi si teď kladete otázku, jak se liší francouzská 'kamufláž' od té brazilské? Jednoduše v tom, že fotbalové Euro zemi galského kohouta ekonomicky ani sociálně nezplundrovalo. To se o olympijských hrách, Riu a celé Brazílii rozhodně říct nedá. A žádný sportovní fanda-turista by se přece nechtěl na vlastní oči přesvědčit, jakou šílenost vlastně podporuje.

Sever proti jihu

Ale přejděme konečně k jádru věci. Rio se dělí na dvě základní oblasti. Takzvanou Jižní (bohatou), která se pyšní světoznámými plážemi a je ekonomickým a turistickým srdcem města. Jejím naprostým opakem je Severní část, kterou tvoří především chudinské čtvrti (neboli favely).

Lidé zde přežívají v podmínkách připomínajících dobu bronzovou a místo ruky zákona zde vládnou drogoví dealeři, gangsteři, obchodníci s lidským masem a kdo ví kdo ještě. 'Poklidný život' místních obyvatel pak čas od času naruší nekompromisní nájezdy policejních sborů, potažmo rovnou armády, která si – abych citoval jednu filmovou klasiku – "neláme hlavu s tím, kdo je kdo."

 

Jedna z těchto chudinských oblastí zvaná Maré sousedí s hlavní dopravní tepnou propojující Jižní zónu a mezinárodní letiště. Magistrát města však napadla spásná myšlenka, kterak oko olympijského turisty ušetřit přílišného přemýšlení – kolem celého úseku postavíme protihlukovou stěnu, která bude hrát všemi barvami a působit tak trochu jako uvítací výbor.

"Lidem v chudinských čtvrtích chybí základní životní potřeby, řada z nich má problém sehnat vůbec něco k snědku, ale město se ve své neskonalé blaženosti rozhodlo dbát především o jejich sluch," poznamenal nevěřícně politický poradce Tomás Ramos.

Politici v Riu však přistoupili i k dalším opatřením. Změnou si prošla třeba logistika městské autobusové dopravy, v jejímž důsledku je pro lidi ze Severu mnohem těžší dostat se na Jih.

A pokud dumáte nad tím, jestli budou mít lidé z favel nějaký užitek z olympiády, pak se nabízí jen jedna možná odpověď – žádný. Všechny sekundární projekty, které se vážou na letní hry (zlepšení infrastruktury, dopravy, výstavba škol, muzeí, parků) jsou spjaty výhradně s životem v Jižní zóně.

Přitom i z pohledu druhé strany jsou tyto výdobytky jen titěrnou náhradou za miliardové investice do olympijských komplexů, které zřejmě potká stejný osud jako fotbalové stadiony vystavěné v rámci příprav na fotbalové MS.

Co takhle kulku do hlavy?

Chudí obyvatelé Ria si tak 'užívají' olympijskou atmosféru pouze díky policejním složkám, které stejně jako před časem před panamerickými hrami a fotbalovým šampionátem pořádají nájezdy na místní vládce podsvětí. Jenomže kde neplatí ani elementární zákony právní společnosti, tam ani sebevětší policejní manévry nic nezmůžou.

Muži zákona se navíc řídí heslem "nejdřív střílej, pak se ptej", takže strach z nich mají nejen padouši, ale i ti, které mají chránit. Jen od roku 2009 zastřelili policisté v Rio de Janeiru přes 2500 lidí a město si i jejich zásluhou udržuje status jednoho z nejnebezpečnějších míst na zemi.

Těžko říci, komu je brazilská olympiáda vlastně určena. Obyvatelé Ria o ní nestojí, světová veřejnost je zase znechucená neustálými dopingovými anomáliemi. Tak jako tak, olympijská myšlenka dostane letos pořádně na frak. Snad to bude budíček pro Mezinárodní olympijský výbor, třebaže sirény začaly houkat už před dvanácti lety v Aténách.

Tagy: chudoba Brazílie Olympiáda v Rio de Janeiro

Zdroje: Vlastní,The Telegraph,Vox