Bratranec drogový dealer, sestra těhotná v 15. A ona, dívka z favely, olympijská vítězka

- LOH 2016 autor: knp

Neměla rozhodně ty nejlepší vstupní podmínky k tomu, aby se z ní stala hvězda, jíž se nyní klaní celá Brazílie. Judistka Rafaela Silvaová vyrůstala v nejobávanější favele Ria de Janeiro s vysokou kriminalitou. Jako malá rozhodně nečesala panenkám jejich zlatavé kadeře… A když později temnou čtvrť opustila a prosadila se v judu, ani okolní svět k ní nebyl příliš milý. Po neúspěchu na hrách v Londýně 2012 jí na sociálních sítích nadávali do opic, v depresích chtěla skončit s judem. Neudělala to. A teď má zlatou olympijskou medaili, zatím jedinou pro hostitelskou zemi…

Judistka Rafaela Silvaová se zlatou olympijskou medailí

Judistka Rafaela Silvaová se zlatou olympijskou medailí,zdroj: Profimedia.cz

Na pravé paži má z vnitřní strany vytetovány olympijské kruhy a kolem nich motto: „Jen Bůh ví, kolik jsem toho vytrpěla a co všechno jsem udělala pro to, abych se sem dostala.“

Přitom největšího životního úspěchu paradoxně Silvaová dosáhla kousek od míst, kde její příběh začal. Asi 8 kilometrů od olympijské haly pro judo v kopcích nahoře nad městem se rozprostírá nehostinná a obávaná favela Cidade de Deus. Město bohů. Pekelná stoka, v níž se mísí pouliční kriminalita, prostituce, drogy… Tady Rafaela strávila prvních 8 let svého života.

Spolu se starší sestrou Raquel se rychle naučily zákony ulice. „Když nedáš první ránu, sám ji dostaneš. Je to boj o přežití,“ vykládá Raquel, kterou kdysi pro bitky dokonce vyloučili ze školy. Rafaela se zase co chvíli prala s kluky na ulici. Byly nezvladatelné.

Tak je rodiče přihlásili do juda. V sousední favele vedl školu bojových umění bývalý trenér reprezentace Gerald Bernardes. A zarputilé sestry Silvaovy jej zaujaly. „Když přestanete s pouličními rvačkami, udělám z vás špičkové judistky,“ řekl jim. Měly k tomu dobré přepoklady. „Rafaela byla vždycky strašně energická a agresivní, ale způsobem, který se dal využít ve sportu,“ líčí Bernardes. Judo byla perfektní cesta, jak tuhle energii usměrnit a dát jí řád. „Judo má pravidla,“ říká Raquel. „Ulice ne.“

profimedia-0292260178

Jedna z těch „lepších“ favel v Riu de Janeiro. Tady údajně žije boss mafie, ovládající celé město,zdroj:Profimedia.cz

V kopcích nad Riem se vine nahoru strmá úzká ulička. Na Rua Agostinho Gama se válejí omlácené cihly, které nikdo nechce, stejně jako obyvatele tohohle koutu města. Po táhlých rozpadajících se betonových schodech stoupají 2 ženy, minou kohouta zavřeného v kleci a otevřenými dveřmi vstoupí dovnitř. Rafaela a Raquel přišly na návštěvu k rodičům, kteří stále žijí v domku, kam v jejich judistických začátcích kdysi z Města bohů odešli.

Museli. Jinak by jejich dcery život tam semlel jako stovky jejich vrstevníků. „Jeden z mých bratranců byl drogovým dealerem,“ vzpomíná 24letá Rafaela na dětství. „Uvědomila jsem si, že judo je jedinou možností, jak utéct z tohoto smutného a drsného života,“ dodává.

Obě se už v útlém věku dostaly do národního týmu. Jenže Raquel, která je nyní také brazilskou reprezentantkou, ovšem na hry se nekvalifikovala, v 15 letech otěhotněla a na pár let zbrzdila svou kariéru. Ta její mohla být podle trenéra ještě zářivější než u Rafaely.

Na dvorku jejich domu visívala na šňůrách naducaná kimona, obě dívky tahaly těžké láhve s propan butanem, které jejich máma prodávala v pouličním krámku. Tady přece jen bylo o kapku bezpečněji než v sousedním Městě bohů. Ulice stoupají strmě do kopce a především jsou slepé, zloději a dealeři se jim raději vyhýbají, protože z nich vede jen jedna úniková cesta…

Jsi opice, patříš do klece! útočili na ni přes internet

I bez sestry se Rafaela zakousla do tréninku. „Judo vyžaduje velkou obětavost. Na ni jsou ale lidé z chudinských čtvrtí zvyklí. Jsou svědky násilí, často nemají co jíst. A právě pro to, odkud je, chtěla něco lepšího,“ vykládá o své svěřenkyni Bernardes.

Silvaová v 16 letech získala černý pásek a stala se juniorskou mistryní světa. V 19 si pověsila na krk stříbro mezi dospělými. Jenže místo očekávaného úspěchu rok nato na olympiádě v Londýně přišel pád. Rozhodčí Silvaovou diskvalifikovali za nedovolené držení soupeřky. „Dlouhé 4 roky jsem na to trénovala a za minutu bylo všechno pryč…“

Daleko horší byly urážky, kterými neúspěšnou medailovou kandidátku zasypali na sociálních sítích primitivní fanoušci. „Nadávali mi do opic, že prý patřím do klece,“ popisuje Silvaová nejhorší období kariéry. Upadla do depresí. Ubohým nadávkám se snažila bránit a na Twitteru rozpoutala válku, kterou ukončil zásahem až Brazilský olympijský výbor. V té době dokonce uvažovala o tom, že s judem přestane. „Po těch nadávkách se bála vyjít na ulici, že jí někdo napadne. Tenkrát jsem se poprvé bál, že svůj boj vzdá,“ říká Bernardes.

Nakonec se však po několikaměsíční pauze k judu vrátila. Začala spolupracovat s psycholožkou, vedle silového tréninku přidala i mentální a za rok se stala mistryní světa. Teď je i olympijskou šampionkou. „Kéž by moje medaile sloužila jako příklad pro ostatní děti z Cidade de Deus. Je vidět, že i z takového prostředí se dá dojít k olympijskému zlatu i titulu mistryně světa,“ prohlásila Silvaová poté, co diváci bouřlivě oslavili její finálovou výhru nad nasazenou jedničkou Sumijou Dordžsürenovou z Mongolska.

Tagy: Rio de Janeiro judo Olympiáda v Rio de Janeiro

Zdroje: Vlastní,ČTK